Batman plays rock'n'roll: Pařba v Dublinu

Název mise: Pařba v Dublinu

Cíl mise: Dojít s Lisou na Temple Bar a totálně se ztřískat.

Motto mise: "Co se sakra dělo včera v noci?"
Status mise: NEÚSPĚCH

Kapitola první: Cesta do Carlow

Přenadšeně jsem vyskočila z postele, sbalila si, namalovala se, upletla si dva copánky ve stylu Vinnetouovy sestry, vypadala jak kretén a vydala se na cestu. Nejdřív autobus z Kilmacthomasu do Waterfordu, kde jsem následovně musela čekat dalších 45 minut na expres do Carlow. Využila jsem této volné chvíle po svém a zaběhla si ke Slovákovi, koupila čtyři Brumíky, sójové řezy, makový závin a málem bych si i koupila lahev Kofoly, když jsem se pro ni ale natahovala, zjistila jsem, že malou flaštičku nemají a s dvoulitrovkou se mi tedy rozhodně tahat nechtělo. Od Slováka jsem se odebrala zpět na zastávku, kde jsem se s chutí a odhodláním pustila do mých milovaných sojových řezů. Za život už jsem jich snědla tuny, ale až v sobotu jsem si uvědomila, jak je to strašně nechutně sladký. Chvíli jsem se kochala zářivým sluníčkem, každých dvacet vteřin jsem si stahovala pravou nohavici mých nových legín, které ne a ne držet na místě. Pak konečně dodrandil autobus, do kterého jsem nastoupila jako první. Přidalo se pár dalších spolucestujích a už se jelo.

Kapitola druhá: V Carlow

S Lisou, Emmou a Sarah

Když jsem vystoupila z autobusu, přejel mi mráz po zádech. Ne, že bych viděla něco děsivého, já to myslím doslova. Taková klendra a já si to tu štrajdám v tričku bez rukávů. Nicméně, do mého cíle jsem to měla od zastávky jen pár kroků, takže jsem to za stáleho rovnání pravé nohavice bez problému dala.
V domě rodičů mého bývalého HD už čekala Lisa se Sarah, které v době, když jsem nastupovala jako její aupair, bylo 11 měsíců a Eabhou, která tehdy ještě ani nebyla na světě. Emma byla ještě pořád na tancování, protože na to nejlepší si prostě musíte počkat a Emma je moje favoritka odjakživa. Nicméně, dočkala jsem se. Přišla, dostala Brumíka, chvíli jsme si tam všichni povídali a pak byl čas jít na autobus.

Kapitola třetí: Dublin

Cesta do Dublinu zabrala něco málo přes hodinu a půl, přežily jsme ji ve zdraví. Lisa mě obšťasňovala svými dosavadními fotkami z jejího irského putování. Ta holka je jak já. Tři fotky krajiny a dvacet tisíc fotek sama sebe. Už jsem se bála, že jsem v tom sama.

S Brittany

Po cestě do hostelu jsme se rozhodly, že se nám nechce do kopce, takže jsme nakonec zkusili štěstí v jiném hostelu, který byl na rovině a ještě asi tak o minutu blíž, než ten, kde jsme měly zarezervovaný pokoj. Vychytaly jsme dívčí pokoj s vlastní koupelnou. Má první reakce byla, že to vypadá jako ve vězení. A to jsem to viděla jen malým okýnkem ve dveřích. Pak jsme ty dveře otevřely a mé obavy se potvrdily. Místnost menší, než můj pokoj tady, v ní pět patrových postelí. No to mě potěš. Zabrala jsem si spodní palandu, Lisa skončila nad mou hlavou. To jsme si ještě musely tu postel samy povléknout. Bunk House se to jmenovalo, kdyby se chtěl někdo přijet podívat. Na pokoji seděla jakási postava, představila se jako Brittany, from States. Měla strašně podobnej hlas jako Penny z Big Bang Theory. Nakonec se ale z ní ale vyklubala celkem sympatická osoba. Pak jsme s Lisou odešly směrem na Temple Bar, dát si něco k večeři a taky konečně nějaké to pivo. Byla sobota večer a z každé hospody se linula hudba. Tu hrálo Don't Stop Believing, támhle zase pro změnu With Or Without You. To už jsem nevydržela, sedla jsem si na schůdek před hospodou a zpívala jsem taky. Kupodivu mi nikdo neházel peníze. Asi jsem vypadala moc turisticky. Příště si musím dát více záležet na mém bezdomoveckém vzhledu. Jeden sympaťák nám vrazil do rukou dva kupóny, že když si v jisté restauraci vybereme libovolné jídlo za 9.99, budeme k tomu mít pintu piva nebo sklenku vína dle vlastního výběru a celé nás to bude stát jen 13 éček. Hurá, šlo se. Hospoda narvaná k prasknutí, čekaly jsme pár minut, než se uvolnil stůl. Vedle nás seděla skupinka lidí, kde jeden mladík vypadal těžce jako Bradley Cooper, byl to Němec (ach) a měl snubák (ach ne). Na druhé straně seděli taky Němci - tentokrát postarší páreček. No a jelikož je Lisa taky Němka, tak jsem si připadala jak za okupace...
Po večeři jsme se vrátily zpět do hostelu, za účelem se převléknout. Cestou jsem se stavila v Off License pro nějaký ten alkohol. Když chlastat, tak pořádně. Na pokoji byla další slečna, tentokrát z Floridy. Jmenovala se Lacey. Zeptala jsem se jich, jestli jim bude vadit, když si tady otevřu těžce alkoholický nápoj. Odpověď "We don't give a shit.." mi bohatě stačila, otevřela jsem a začala pít. Američanky si taky daly, Lisa nezdvořile odmítla. Najednou někdo zaklepal na dveře. Ve vší své paranoie jsem schovala všechno pití (na pokojích byl alkohol přísně zakázán) a až pak jsme otevřely dveře. Stáli tam nějací hoši, zvali holky ven. Tak se šlo ven, my jsme se přidaly. Pánové se představili jako Jason z Austrálie a Matt z Kalifornie. Natürlich, Matt chytil moje oko. Ani nevím proč, ale stalo se. Bylo asi deset hodin, když nás hoši táhli přes celé centrum Dublinu do klubu, který je mimo Temple Bar, takže to nebude tak drahé. Ach, to bylo šlechetné. Tančilo se, povídalo se, byla sranda. Na to, že jsem tam měla jen jedno pivo, tak jsem se na parketu docela rozjela. Pomohl mi s tím Matt. Když jsem mu řekla, že "jsem tancovala jen jednou v životě a byla jsem tak na šrot, že si to nepamatuju", odpověděl, že nejdůležitější je "zapomenout, že u toho vypadáš jak kretén". Sebevědomí mi to moc nezvedlo a on si toho očividně všiml, tak začal tancovat tak blbě, že fakt jak ten kretén vypadal a mě bylo blbé ho v tom nechat samotnýho, takže jsme tam skončili v roli kreténů dva.

Byla to haut skvělá noc!