Nedělní siesta

Tak dnes jsem se konečně, po několika týdnech probouzení se každé ráno v sedm hodin, vzbudila těsně před jedenáctou. To jsem potřebovala. Pořádně se prospat. Plány na dnešek nejsou nijak závratné - cca do šesti se válet v posteli a kolem půl sedmé sejít dolů hlídat děti, neb Mařka s Edou jdou nasávat.

Mě nevadí, že musím hlídat v neděli, přece jen jde jen o večer, strčím děti do postele a konečně si pustím ty DVDs, co jsem si koupila bůhvíkdy a ještě jsem neměla šanci se na ně podívat. Nevadí mi ani, že zítra budu muset vstávat, i když je svátek. Je mi i celkem jedno, že zatímco já se tam budu mořit s dětma od božího rána, oni budou vyspávat nejmíň do oběda. Co mi ale vadí je, že během hlídání nemám jít spát. Tak hergot. Jednou se mají vrátit až o půl třetí ráno. Opravdu a skutečně tu mám celou tu dobu sedět na gauči, čekat až se vrátí totálně na šrot (klasika), jít si lehnout a o pět hodin později vstávat k dětem? Vážně? 

Vyvinula jsem si na to strategii. Chodím spát stejně, ale na hodinu předtím, než se mají vrátit, si nastavuju budíka. No nejsem já geniální? 

Z jiného soudku - dnes se mi zdál sen kompletně celý v němčině. Ani jsem nevěděla, že umím tak dobře německy. Vlastně neumím vůbec dobře německy, takže v podstatě ani nevím, o čem se mi zdálo. Někdy bych strašně potřebovala diskutovat se Sigmundem Freudem. Potřebovala bych zanalyzovat. 

Pořád dokola tu poslouchám tuhle písničku. Znám ji už strašně dlouho, ale asi tak předevčírem mi začala hrát v hlavě (na to se taky musím Sigmunda zeptat!) a včera jsem si konečně vzpomněla, že jsem si ji vlastně chtěla najít na youtube. 

A taky že jsem ji našla. Takže se usaďte, udělejte si pohodlí a užijte si skvělé Razorlight.

Krásnou neděli vám všem vinšuje

Anička :)