6. 6. 2011 - Válka, sen, celkem sranda.

Tak se začátku se asi zmíním o tom nedělním babysittingu. Nakonec je to v hospodě nebavilo a Eda byl nějakej utahanej, tak se vrátili už těsně po devátý. To byl James ještě vzhůru, takže jsem si svá DVD, většinou přístupná od osmnácti let, vůbec neužila. Ani by mi tak nevadilo, že jsem si nepustila Sin City, přežila bych to i bez Little Britain, ale sakra, na Scarface jsem se těšila tak moc! No nic, snad příště. 

Eli Roth

Po jejich návratu jsem se odebrala do postele, chvíli si psala s Paulem (můj objekt zájmu, je z Corku), zaklapla notebook a usnula. Sen se mi zdál tak prapodivný, že se řadí do TOP 5 nejdivnějších snů, co se mi kdy zdály.

Liam Neeson

To si takhle kráčím na severní pól, po mé pravici Liam Neeson, po mé levici Eli Roth. Něco očividně hledáme, ale už se asi nikdy nedozvím, co to vlastně bylo. Možná Santa Claus? Každopádně, naše velké trio muselo čelit nějakým problémům, které si samozřejmě nepamatuji. Co si ale pamatuju až moc dobře je to, že se z Rotha vyklubal záporňák. Pak jsme se ocitli (to se mi se snu stává naprosto běžně, tyhle teleportace z místa na místo, DiCapria by z toho asi šlehlo) v nějakém domě, kde byly na zdi jelení parohy, povídali jsme si tam s Liamem a asi jsme se schovávali před Rothem, protože když se tam nečekaně objevil ve dveřích s jasným úmyslem nás oba zabít, byly jsme dost překvapení.
Pak jsem se celá zpocená probudila.
Když se nad tím tak zamýslím, strašně moc bych chtěla být někde zavřená s Liamem Neesonem a jelením parožím na zdi.

Taky včera bylo takové kouzelné výročí - 6/6/44. Kdo ví, odpoví! Nikdo neodpovídá? Vylodění v Normandii přece, slavný Den D! Já vím, asi jsem mezi děvčaty jediný válečný nadšenec, takže si dám pohov.

Celý pondělek se táhnul jak čerstvě usmažený sýr. Zrovna byl svátek, takže byli doma oba rodičové plus tři děti. Po službě jsem skočila do postele, otevřela noťase, To vše jen abych zjistila, že nejde internet. Teda on šel, ale jen google se mi načítal osm minut, takže vlastně nešel. Jen tak tak jsem se dostala na email, kde jsem našla odpověď na můj aupair inzerát na gumtree, jedna paní z Dublinu hledá aupair, ať jí zavolám. Hned jsem jí napsala smsku, jestli můžu zavolat teď, nebo radši až zítra ráno. Obratem mi začal zvonit telefon, tak jsme se daly do řeči.
Bydlí v Dalkey, což je přímořská část Dublinu a má tři děti - klukovi je 20, ten je mimo můj zájem, pak má ještě dvě holčičky, mladší je sedm, starší deset. Znělo to celé celkem idylicky. A jelikož budu ze soboty na neděli spát v Dublinu a ještě pořád nemám plány na neděli, tak jsme se s paní dohodly, že se sejdeme a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Ptala se mě, kdy odcházím od téhle rodiny. Když jsem jí řekla, že 22. června začínám svůj letní pobyt v Kilkenny, tak mě poprosila, jestli bych mohla kilkeňácký rodince říct, že jsem si našla něco lepšího a nastoupit místo nich u ní. Samozřejmě jsem jí na rovinu řekla, že tohle opravdu není můj styl jednání a že kdybych to samé udělala jí, tak by se jí to taky nelíbilo. V tom se mnou teda souhlasila a řekla, že začátek října bude taky fajn. Celkově mi z toho rozhovoru ale přišlo, že spíš jen zjišťuje, jaké by to bylo, kdyby měla aupair, mám z ní ten pocit, jako že to zrovna někde četla v časopise, tak to chce zkusit. Taky bych měla docela nervy z toho, že pokud po mě chce, abych na poslední chvíli couvla z Kilkenny, co když mi ona udělá v říjnu to samé?
Jsem moc zvědavá, co se z ní vyklube. Budu podávat další info.

Dámy a pánové, to je dnes vše a těším se nashledanou. ;)