Pařba v Dublinu

Název mise:   Pařba v Dublinu 

Cíl mise:        Dojít s Lisou na Temple Bar a totálně se ztřískat.

Motto mise:   "Co se sakra dělo včera v noci?"
Status mise:   NEÚSPĚCH

Kapitola první: Cesta do Carlow

Přenadšeně jsem vyskočila z postele, sbalila si, namalovala se, upletla si dva copánky ve stylu Vinnetouovy sestry, vypadala jak kretén a vydala se na cestu. Nejdřív autobus z Kilmacthomasu do Waterfordu, kde jsem následovně musela čekat dalších 45 minut na expres do Carlow. Využila jsem této volné chvíle po svém a zaběhla si ke Slovákovi, koupila čtyři Brumíky, sójové řezy, makový závin a málem bych si i koupila lahev Kofoly, když jsem se pro ni ale natahovala, zjistila jsem, že malou flaštičku nemají a s dvoulitrovkou se mi tedy rozhodně tahat nechtělo. Od Slováka jsem se odebrala zpět na zastávku, kde jsem se s chutí a odhodláním pustila do mých milovaných sojových řezů. Za život už jsem jich snědla tuny, ale až v sobotu jsem si uvědomila, jak je to strašně nechutně sladký. Chvíli jsem se kochala zářivým sluníčkem, každých dvacet vteřin jsem si stahovala pravou nohavici mých nových legín, které ne a ne držet na místě. Pak konečně dodrandil autobus, do kterého jsem nastoupila jako první. Přidalo se pár dalších spolucestujích a už se jelo. 

Kapitola druhá: V Carlow

S Lisou, Emmou a Sarah

Když jsem vystoupila z autobusu, přejel mi mráz po zádech. Ne, že bych viděla něco děsivého, já to myslím doslova. Taková klendra a já si to tu štrajdám v tričku bez rukávů. Nicméně, do mého cíle jsem to měla od zastávky jen pár kroků, takže jsem to za stáleho rovnání pravé nohavice bez problému dala.
V domě rodičů mého bývalého HD už čekala Lisa se Sarah, které v době, když jsem nastupovala jako její aupair, bylo 11 měsíců a Eabhou, která tehdy ještě ani nebyla na světě. Emma byla ještě pořád na tancování, protože na to nejlepší si prostě musíte počkat a Emma je moje favoritka odjakživa. Nicméně, dočkala jsem se. Přišla, dostala Brumíka, chvíli jsme si tam všichni povídali a pak byl čas jít na autobus.

Kapitola třetí: Dublin

Cesta do Dublinu zabrala něco málo přes hodinu a půl, přežily jsme ji ve zdraví. Lisa mě obšťasňovala svými dosavadními fotkami z jejího irského putování. Ta holka je jak já. Tři fotky krajiny a dvacet tisíc fotek sama sebe. Už jsem se bála, že jsem v tom sama.

S Brittany

Po cestě do hostelu jsme se rozhodly, že se nám nechce do kopce, takže jsme nakonec zkusili štěstí v jiném hostelu, který byl na rovině a ještě asi tak o minutu blíž, než ten, kde jsme měly zarezervovaný pokoj. Vychytaly jsme dívčí pokoj s vlastní koupelnou. Má první reakce byla, že to vypadá jako ve vězení. A to jsem to viděla jen malým okýnkem ve dveřích. Pak jsme ty dveře otevřely a mé obavy se potvrdily. Místnost menší, než můj pokoj tady, v ní pět patrových postelí. No to mě potěš. Zabrala jsem si spodní palandu, Lisa skončila nad mou hlavou. To jsme si ještě musely tu postel samy povléknout. Bunk House se to jmenovalo, kdyby se chtěl někdo přijet podívat. Na pokoji seděla jakási postava, představila se jako Brittany, from States. Měla strašně podobnej hlas jako Penny z Big Bang Theory. Nakonec se ale z ní ale vyklubala celkem sympatická osoba. Pak jsme s Lisou odešly směrem na Temple Bar, dát si něco k večeři a taky konečně nějaké to pivo. Byla sobota večer a z každé hospody se linula hudba. Tu hrálo Don't Stop Believing, támhle zase pro změnu With Or Without You. To už jsem nevydržela, sedla jsem si na schůdek před hospodou a zpívala jsem taky. Kupodivu mi nikdo neházel peníze. Asi jsem vypadala moc turisticky. Příště si musím dát více záležet na mém bezdomoveckém vzhledu. Jeden sympaťák nám vrazil do rukou dva kupóny, že když si v jisté restauraci vybereme libovolné jídlo za 9.99, budeme k tomu mít pintu piva nebo sklenku vína dle vlastního výběru a celé nás to bude stát jen 13 éček. Hurá, šlo se. Hospoda narvaná k prasknutí, čekaly jsme pár minut, než se uvolnil stůl. Vedle nás seděla skupinka lidí, kde jeden mladík vypadal těžce jako Bradley Cooper, byl to Němec (ach) a měl snubák (ach ne). Na druhé straně seděli taky Němci - tentokrát postarší páreček. No a jelikož je Lisa taky Němka, tak jsem si připadala jak za okupace...
Po večeři jsme se vrátily zpět do hostelu, za účelem se převléknout. Cestou jsem se stavila v Off License pro nějaký ten alkohol. Když chlastat, tak pořádně. Na pokoji byla další slečna, tentokrát z Floridy. Jmenovala se Lacey. Zeptala jsem se jich, jestli jim bude vadit, když si tady otevřu těžce alkoholický nápoj. Odpověď "We don't give a shit.." mi bohatě stačila, otevřela jsem a začala pít. Američanky si taky daly, Lisa nezdvořile odmítla. Najednou někdo zaklepal na dveře. Ve vší své paranoie jsem schovala všechno pití (na pokojích byl alkohol přísně zakázán) a až pak jsme otevřely dveře. Stáli tam nějací hoši, zvali holky ven. Tak se šlo ven, my jsme se přidaly. Pánové se představili jako Jason z Austrálie a Matt z Kalifornie. Natürlich, Matt chytil moje oko. Ani nevím proč, ale stalo se. Bylo asi deset hodin, když nás hoši táhli přes celé centrum Dublinu do klubu, který je mimo Temple Bar, takže to nebude tak drahé. Ach, to bylo šlechetné. Tančilo se, povídalo se, byla sranda. Na to, že jsem tam měla jen jedno pivo, tak jsem se na parketu docela rozjela. Pomohl mi s tím Matt. Když jsem mu řekla, že "jsem tancovala jen jednou v životě a byla jsem tak na šrot, že si to nepamatuju", odpověděl, že nejdůležitější je "zapomenout, že u toho vypadáš jak kretén". Sebevědomí mi to moc nezvedlo a on si toho očividně všiml, tak začal tancovat tak blbě, že fakt jak ten kretén vypadal a mě bylo blbé ho v tom nechat samotnýho, takže jsme tam skončili v roli kreténů dva. 

Byla to haut skvělá noc!

Děsíme rodiče s Jasonem poprvé

Děsíme rodiče s Jasonem podruhé

Matt....to olizování byl jeho nápad.

Zleva já, Lacey a Brittany

Pátek!!!

Už je pátek!!! Tiše tady jásám, protože až se zítra ráno probudím a vzpamatuji se ze všech kravin, co se mi zase zdály, tak se osprchuju, oblíknu a namaluju a sedám na autobus směr Carlow, tam se vrhnu Lise do náruče, chvíli se tam budeme flákat a pak pojedeme do Dublinu na onu posvátnou pařbu, které přikládám stejnou důležitost, jako Frodův výlet do Mordoru.
Tiše volám sláva a tři dny se budu radovat!

Už je pátek?

David Tennant

Christopher Eccleston

Odpověď? Ještě pořád není pátek. Na playlistu opět Tiziano Ferro. Celou noc jsem měla sny toho nejpřipitomělejšího rázu. Byla jsem nový sidekick Doctora Who, v jehož roli se prostřídávali Tennant s Ecclestonem. Pro lepší představu toho, kdo mi leze do snu, přikládám obrázky obou. A jen tak pro pořádek, ačkoli je Tennant jeden z těch typů, na které se chcete vrhnout a celé je olízat, jako Doctor byl lepší Eccleston. Vždycky, nejen ve snu. Zpátky do snu. Spousta mrtvých lidí, panika, vše na poslední chvíli Eccleston/Tennant a jejich šílený předsmrtný úsměv, větší panika, zkáza celého vesmíru, mimozemšťani, záchrana světa, zpátky do Tardisu a nazdar. Nikdo mi nemusí říkat, že bych ten seriál neměla tak moc žrát a už vůbec bych se neměla dívat na tři díly denně. A potupně přiznávám, že na ten nemrkající díl se sochama jsem se ještě neodvážila podívat znovu. Nemám to v nejbližší době v plánu.

Paul dnes perlí, už od rána. Strašně se mi líbí, jak se pořád ztrácí v myšlenkách. Dnes díky tomu zaparkoval ve městě a odešel. Že by třeba za sebou zamknul auto, toho ani moc nenapadlo. Taky začal Mařce (mojí HM) říkat Hitler. Dnes mě prostě dostává do kolen (více než obvykle). 

Jo a taky dal na moje doporučení (on to byl spíš rozkaz) a koupil si první dvě řady IT Crowdu na DVD!

A co se dnes dělo v domě hrůzy? Obě holky mají nějakou exotickou dětskou chorobu, puchýře na chodidlech, kolenech, dlaních a kolem pusy. A strašně je to svědí a nemůžou spát, tak se šlo k doktorovi. Vždycky mě fascinovala irská medicína. Líbí se mi, jak jsou tady se vším strašně rychle hotoví. Takže podle geniálního doktora Leprechána mají druhou vlnu neštovic. To bych teda chtěla vědět, jak je možné, že James měl to samé od úterka a neštovice ještě ani neměl. Ačkoli do Leprekánovi bylo řečeno, nevěnoval tomu nijakou pozornost a prostě diagnostikoval naše andělíčky s neštovicema. Ach jo, abych to léčila sama tady asi.

James si vypěstoval úžasný zlozvyk, plivne si do dlaní a rozmaže si to po nich. KENTUS. Strašně bych mu za to chtěla dát facku, ale je to proti deseti Mařeniným přikázáním.

To je asi vše, pro dnešek. Teď se půjdu osprchovat, pořádně se zachumlám do peřin, v devět začíná Big Bang Theory a o půlhodinu později How I Met Your Mother. A mám vás pozdravovat od Paula, který šílí z toho, že tady o něm píšu a vůbec tomu nerozumí.

Adios, amigos.

Extrémně nechutně dlouhý týden

Nejsem si jistá, jestli se mi to jen zdá, ale tenhle týden se táhne jak žvejkačka na botě. Proč už nemůže být sobota? Těším se na ten Dublin tak moc moc moc! Lisa už je tady, přiletěla včera, kolem třetí ráno dojela do Galway a dnes se byla podívat na útesy. Jen si tady tiše závidím.

Za 14 dní touhle dobou už budu spát v posteli v Kilkenny. To bude srandy kopec. Vůbec se mi tam nechce v tuto chvíli, ale v tuto chvíli se mi nechce vůbec nic, ani odpovídat Paulovi, takže to asi znamená, že bych měla jít spát. Ale to se mi taky nechce. Tak já nevím. Asi budu horší, než ty děti tady. 

Poslouchám tu Phila Collinse, prostříhávám to Tizianem Ferrem a R.E.M. Život je krutý.

A ještě...

Romča.

6. 6. 2011 - Válka, sen, celkem sranda.

Tak se začátku se asi zmíním o tom nedělním babysittingu. Nakonec je to v hospodě nebavilo a Eda byl nějakej utahanej, tak se vrátili už těsně po devátý. To byl James ještě vzhůru, takže jsem si svá DVD, většinou přístupná od osmnácti let, vůbec neužila. Ani by mi tak nevadilo, že jsem si nepustila Sin City, přežila bych to i bez Little Britain, ale sakra, na Scarface jsem se těšila tak moc! No nic, snad příště. 

Eli Roth

Po jejich návratu jsem se odebrala do postele, chvíli si psala s Paulem (můj objekt zájmu, je z Corku), zaklapla notebook a usnula. Sen se mi zdál tak prapodivný, že se řadí do TOP 5 nejdivnějších snů, co se mi kdy zdály.

Liam Neeson

To si takhle kráčím na severní pól, po mé pravici Liam Neeson, po mé levici Eli Roth. Něco očividně hledáme, ale už se asi nikdy nedozvím, co to vlastně bylo. Možná Santa Claus? Každopádně, naše velké trio muselo čelit nějakým problémům, které si samozřejmě nepamatuji. Co si ale pamatuju až moc dobře je to, že se z Rotha vyklubal záporňák. Pak jsme se ocitli (to se mi se snu stává naprosto běžně, tyhle teleportace z místa na místo, DiCapria by z toho asi šlehlo) v nějakém domě, kde byly na zdi jelení parohy, povídali jsme si tam s Liamem a asi jsme se schovávali před Rothem, protože když se tam nečekaně objevil ve dveřích s jasným úmyslem nás oba zabít, byly jsme dost překvapení.
Pak jsem se celá zpocená probudila.
Když se nad tím tak zamýslím, strašně moc bych chtěla být někde zavřená s Liamem Neesonem a jelením parožím na zdi.

Taky včera bylo takové kouzelné výročí - 6/6/44. Kdo ví, odpoví! Nikdo neodpovídá? Vylodění v Normandii přece, slavný Den D! Já vím, asi jsem mezi děvčaty jediný válečný nadšenec, takže si dám pohov.

Celý pondělek se táhnul jak čerstvě usmažený sýr. Zrovna byl svátek, takže byli doma oba rodičové plus tři děti. Po službě jsem skočila do postele, otevřela noťase, To vše jen abych zjistila, že nejde internet. Teda on šel, ale jen google se mi načítal osm minut, takže vlastně nešel. Jen tak tak jsem se dostala na email, kde jsem našla odpověď na můj aupair inzerát na gumtree, jedna paní z Dublinu hledá aupair, ať jí zavolám. Hned jsem jí napsala smsku, jestli můžu zavolat teď, nebo radši až zítra ráno. Obratem mi začal zvonit telefon, tak jsme se daly do řeči.
Bydlí v Dalkey, což je přímořská část Dublinu a má tři děti - klukovi je 20, ten je mimo můj zájem, pak má ještě dvě holčičky, mladší je sedm, starší deset. Znělo to celé celkem idylicky. A jelikož budu ze soboty na neděli spát v Dublinu a ještě pořád nemám plány na neděli, tak jsme se s paní dohodly, že se sejdeme a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Ptala se mě, kdy odcházím od téhle rodiny. Když jsem jí řekla, že 22. června začínám svůj letní pobyt v Kilkenny, tak mě poprosila, jestli bych mohla kilkeňácký rodince říct, že jsem si našla něco lepšího a nastoupit místo nich u ní. Samozřejmě jsem jí na rovinu řekla, že tohle opravdu není můj styl jednání a že kdybych to samé udělala jí, tak by se jí to taky nelíbilo. V tom se mnou teda souhlasila a řekla, že začátek října bude taky fajn. Celkově mi z toho rozhovoru ale přišlo, že spíš jen zjišťuje, jaké by to bylo, kdyby měla aupair, mám z ní ten pocit, jako že to zrovna někde četla v časopise, tak to chce zkusit. Taky bych měla docela nervy z toho, že pokud po mě chce, abych na poslední chvíli couvla z Kilkenny, co když mi ona udělá v říjnu to samé?
Jsem moc zvědavá, co se z ní vyklube. Budu podávat další info.

Dámy a pánové, to je dnes vše a těším se nashledanou. ;)

Nedělní siesta

Tak dnes jsem se konečně, po několika týdnech probouzení se každé ráno v sedm hodin, vzbudila těsně před jedenáctou. To jsem potřebovala. Pořádně se prospat. Plány na dnešek nejsou nijak závratné - cca do šesti se válet v posteli a kolem půl sedmé sejít dolů hlídat děti, neb Mařka s Edou jdou nasávat.

Mě nevadí, že musím hlídat v neděli, přece jen jde jen o večer, strčím děti do postele a konečně si pustím ty DVDs, co jsem si koupila bůhvíkdy a ještě jsem neměla šanci se na ně podívat. Nevadí mi ani, že zítra budu muset vstávat, i když je svátek. Je mi i celkem jedno, že zatímco já se tam budu mořit s dětma od božího rána, oni budou vyspávat nejmíň do oběda. Co mi ale vadí je, že během hlídání nemám jít spát. Tak hergot. Jednou se mají vrátit až o půl třetí ráno. Opravdu a skutečně tu mám celou tu dobu sedět na gauči, čekat až se vrátí totálně na šrot (klasika), jít si lehnout a o pět hodin později vstávat k dětem? Vážně? 

Vyvinula jsem si na to strategii. Chodím spát stejně, ale na hodinu předtím, než se mají vrátit, si nastavuju budíka. No nejsem já geniální? 

Z jiného soudku - dnes se mi zdál sen kompletně celý v němčině. Ani jsem nevěděla, že umím tak dobře německy. Vlastně neumím vůbec dobře německy, takže v podstatě ani nevím, o čem se mi zdálo. Někdy bych strašně potřebovala diskutovat se Sigmundem Freudem. Potřebovala bych zanalyzovat. 

Pořád dokola tu poslouchám tuhle písničku. Znám ji už strašně dlouho, ale asi tak předevčírem mi začala hrát v hlavě (na to se taky musím Sigmunda zeptat!) a včera jsem si konečně vzpomněla, že jsem si ji vlastně chtěla najít na youtube. 

A taky že jsem ji našla. Takže se usaďte, udělejte si pohodlí a užijte si skvělé Razorlight.

Krásnou neděli vám všem vinšuje

Anička :)

.: Rok na ostrově :.

Tak dnes je tomu rok, co jsem poprvé spala v téhle posteli. A stále žiju. Ano, HM může být sebevětší kráva, ale i tak jsem si to tady dokázala celkem užít, poznat zajímavé lidi a navštívit krásná irská místa.

Chci víc. Pojištění jsem si už prodloužila o další rok, takže mi nic nebrání!

Velké přípravy na Dublin

Za týden touhle dobou budu pravděpodobně někde v Dublinu tančit jak o život. Nejsem sice zastánce filosofie, že pro dobrou zábavu se člověk musí přiotrávit alkoholem, ale příští sobotu hodlám odskočit od běžného zásobování mého organismu pivem a přihodit tam nějakou tu vodku a ano, přiznávám, totálně se ztřískat. Aspoň na chvíli. Přijede totiž Lisa.

S Lisou v Carlow, 2008 ...dnes vypadáme líp!

Lisa byla moje nástupkyně po mém prvním aupairování a strávily jsme spolu týden, kdy jsem ji "zaučovala". Ve skutečnosti to bylo celotýdenní nakupování se spoustou piv a výletů do Kilkenny a zpět. 

Tenkrát jsem ji neměla ráda. Strašně jsem na ni žárlila, že tady teď bude místo mě, že ji holky budou mít radši, no asi to znáte.

Když jsem se z mailů dozvěděla, že ji holky vůbec neberou a že odjíždí domů dřív, protože se jí stýská, ještě jsem z toho měla sobecky radost.

O dva roky později jsem si začala znova hledat rodinu a Lisa byla z nějakého neznámého důvodu první, komu jsem to napsala. Odepsala hned, začaly jsme si toho psát hrozně moc, řekla bych, že se z nás staly i kamarádky. Celý ten rok jsme si psaly zprávy o všem možném a minulý měsíc mi řekla, že si bookla letenku a že letí na týden sem na ostrov. Přiletí už ve středu a jede do Galway, tam zůstane do pátka, kdy se přesune do Carlow k naší bývalé rodince. V sobotu tam dojedu já, strávíme odpoledne s dětma a pak nasedneme na autobus do Dublinu, kde to pořádně roztočíme. 

V neděli musí být časně ráno na letišti (letí jí to v sedm), takže to nebude jen naše dlouho očekávané reunion, ale i její poslední noc v Irsku. 

A to se co? Musí hezky po irsku zapít!

Takže dnes jsem naklusala do T.K. Maxxu, nakoupila si oblečení na sobotu dopoledne a v charity shopu krásné modré šaty na večer. Volejte sláva a tři dny se radujte!!!

Už jsou to čtyři roky!

Dnes jsou to čtyři roky, co jsem se poctivě vypravila do Prahy na koncert My Chemical Romance, kteří ovšem stáli za prd. Já jsem tam ale našla něco úplně jiného.

Od 3.6.2007 jsem nejoddanější fanynkou Billy Talent a prezidentkou klubu "Ben Kowalewicz gone topless."

Jak se budu fotit

Je na čase, abych si našla nějakého fotografa (i když radši fotografku), co mi nafotí portréty. Už jsem strašně dlouho nestála na jevišti a začínám si připadat tak moc nekompletní, že to hezké není. Asi je už čas najít si nějaké stálejší angažmá tady na ostrově. 

A protože všichni potřebují nějaké portréty od profíka, budu si tedy muset nějaké pořídit. Ach jo. Co bych ale neudělala pro prkna, která pro mě znamenají všechno....