úterý 11. října 2011

Vždyť, ale...


Já přísahám bohu, že jsem byla pryč jen půl hodiny. Šla jsem vyvenčit Mollie a když jsem se vrátila, ještě jsem zašla do kuchyně, protože se mi sbíhaly sliny na ten jogurt, co jsme měli spotřebovat do včerejška. 
Takže si tak pokojně jím jogurt a za další tři vteřiny, když je kelímek prázdný, ho házím do koše. Zavřu koš, zhasínám, zavírám dveře v kuchyni a jdu nahoru. V půlce schodů jsem se zarazila. Něco bylo těžce podezřelé. Nesměle jsem zacouvala zpátky. Tak jsem zase hezky rozsvítila. Oči mi najely na stůl - dvě nóbl skleničky, vedle nich šampaňský. Pomalu se vracím ke koši, tuším nejhorší. Otvírám koš. Oči mi zaostřily až na dno. Dvě podezřelé bílé plastové tyčinky. Dva absolutně a nepochybně pozitivní těhotenské testy. Nevím, co se děje.... byla jsem pryč jen půl hodiny a když se vrátím, tak jsme těhotný. 


Nejhorší na tom je, že oficiálně nic nevím, takže se musím zachovat tvář. Hm. Super. 
O dalším vývoji událostí budu informovat. 

Anička

2 komentáře:

  1. ooo kolko radosti...ja by som take prijala aspon by nebola nuda-nudicka :D

    OdpovědětVymazat
  2. :D :D to ti nezávidim. Zvlášť, když oni si asi myslej, že to nevíš, tak na ně pak musíš? zahrát strašný překvapení a tak :D :D tak aspoň bys neměla tu nudu, jak jsi psala, že je proti těm čtyřem dětem ;)

    OdpovědětVymazat